Massive Attack, Martina Topley-Bird

Tonight: Prague...


Takže, omílat pořád dokola, že tohle byla po Patrickovi další koncertní událost podzimu asi nemá cenu. Předpokládám, že jste obeznámeni s tím jak moc mám Massive Attack ráda a jak velice na větvi jsem byla z toho, že mám doma lístek na jejich pražský koncert. Nehorázně jsem se těšila prostě.


Tohle je odstavec blábolů, pouze pro hardcore fanoučky mých slohových výplodů:
Po příjezdu do Prahy jsem si byla obhlídnout pořádně vstup do Velkého sálu a následně jsem smskovala Amně ohledně několika podstatných věcí – šatna, vstup a tak… Amna mě laskavě informovala, že šaten je několik a její zkušenost byla taková, že když se lidi vpustí dovnitř tak se rozutečou na všechny strany do těch šaten, případně k pódiu a tak a vyznělo to tak, že je to docela masakr. Nic jiného jsem taky nečekala po zážitcích z Roxy a Paláce Akropolis, jenom jsem byla trochu deprimovaná, že se nemůžu rozdělit a jít do šatny a zároveň ukořistit dobré místo. Nakonec jsem se rozhodla, že šatnu vynechám a prostě u pódia je vždycky místo na věci… K mému velkému (a příjemnému) překvapení nás dovnitř vpustili už hodinu před ohlášeným začátkem koncertu, lidí bylo před vchodem docela dost, tak porůznu rozmístěných, že nebylo jasné jestli někoho předběhnu takže jsem se postavila pro jistotu přímo před dveře a dovnitř vešla jako první :D A prostě byl to ten nejlepší a nejpohotovější přístup na koncert co jsem zažila…úplně nejvíc v pohodě a pomalu jsem si došla až dolů a následně přímo k pódiu, kabát přehodila přes zábrany a hotovo. Vůbec jsem tomu nemohla uvěřit :D kde je nějaký chaos a hromada lidí, sakra? Naštěstí na pódiu byl takový nějaký plakáto-poutač s Martinou Topley-Bird a vzadu byla taková ta zeď na které běží během vystoupení Massive Attack projekce, protože jsem si začínala myslet, že jsem někde špatně odbočila a jsem na špatném koncertě.


Tak dostávám se ke koncertu konečně. Předkapelu teda obstarala Martina Topley-Bird, která spolupracovala s Massive Attack na tom jejich novém EP a na chystaném albu a během koncertu taky obstarala ženský vokál u Teardrop. No a byla výborná, úžasná a fantastická! Byla ohromně okouzlující a má moc krásný hlas, který live je ještě mnohem lepší než na albech. S sebou měla jenom ninju, který obstaral bicí a ještě nějaké šaškárny další, ona sama byla u kláves, nějakou kytaru (nějakou, protože tomu nerozumím vůbec), takovou tu věc kde si nahrála svůj hlas postupně a pak to pouštěla a taky nějaké chrastící věci. Předkapela mě teda moc potěšila, dokonce bych řekla, že to byla nejlepší předkapela jakou jsem zažila a už tu poslouchám její album.

Massive Attack začali něco před půl desátou. Když už bylo pódiu nachystané tak se nechali pěkně vyvolávat, křičeli jsme, tleskali a hulákali a pak konečně v těch asi 21:20 přišli na pódium první dva chlápci, jeden šel za klávesy nebo já ani nevím co to tam bylo a ten druhý byl kytarista nebo bubeník :D fakt si nejsem jistá… Nicméně, začli tam mixovat nějakou hudbu a bylo to hrozně dobré a po nějaké době konečně přišel i zbytek MA a samozřejmě 2 nejhlavnější hvězdy – 3D a Daddy G. Byli ohromně sympatičtí (všichni), usmívali se a něco si tam povídali, mávli na nás a prostě bylo to komplet a koncert začal. První byla Bullet proof love ze Splitting the atom EP, následovaly tuším 3 nové songy…mám v tom trochu chaos, nicméně poprvé si s nima přišla zazpívat i Martina, pak byla moje milovaná Rising son, Futureproof, Teardrop a potom Psyche. Nepamatuju si moc konkrétní momenty, protože ono se v podstatě na pódiu nic nedělo (když to srovnám s Patrickem, YYYs nebo třeba IAMX), Daddy G si vždycky odzpíval odešel pryč, aby ho vystřídala Martina, Horace Andy nebo ta černoška co zpívala Safe from harm a Unfinished sympathy, 3D se tak různě pohyboval po pódiu když nezpíval a hrála jenom hudba, většinou se otočil zády a hrozně tancoval (ono to nebylo tancování, ale nevím jak to nazvat…spíš se jenom tak pohupoval) a rukou dělal takový zvláštní pohyb jakoby psal jelikož v ní měl nějakou malou věc, takové chrastivé něco prostě. Horace byl veliký frajer, vždycky když přišel na pódium tak měl velký potlesk a byl to hrozný sympaťák, usmíval se a ukazoval zvednutý palec a vždycky si tancoval. Martina zase vždycky přišla a odešla s širokým úsměvem a stejně tak ta druhá černoška. Atmosféra byla úžasná, bylo hrozně fajn být na nějakém koncertě kde nebyly pošahané patnáctileté fanynky. Jo, ještě zahráli Mezzanine samozřejmě, Safe from harm, Inertia creeps (<333) a Angel. Pak odešli, tak se opět začalo hulákat a už mě trochu začínaly bolet hlasivky, ale ty já si klidně vyřvu když pak následujou další přídavky :D víme. Když jsme si je konečně vyřvali zpátky tak zahráli moji oblíbenou Splitting the atom, dál Unfinished sympathy, jakousi Marakesh, kterou vůbec neznám, ale je zatraceně dobrá a zase nás opustili. Tentokrát se vyvolávalo trochu dýl a když se vrátili tak kytarista povídal, že teda one more, což mě osobně vždycky zamrzí, protože one je zatraceně málo sakra :D No poslední byla samozřejmě Karmacoma. A pak přišli všichni na pódium, mávali a děkovali a bylo to celé takové přátelské a až mě to trochu dojalo. Jinak vizuálně to taky bylo ohromné, krásné efektní osvětlení a samozřejmě spousta projekcí odkazující na různé světové problémy…jednou tam naskakovaly ohromné částky peněz pak se to zaplnilo jenom 0 a 1, následovaly různé citace o svobodě a míru a tak všelijak podobně. Já nejsem fanoušek takovéhle angažovanosti různé, třeba Bono mě lehce vytáčí, ale hrozně se to tam hodilo, nevím…neumím to vysvětlit, ale bylo to prostě velice Massive Attack :) Koncert skončil před čtvrt na dvanáct a i když to bylo příjemně dlouhé tak dala bych si ještě, bezprostředně po konci jsem vážně zvažovala, že si koupím lístek do Bratislavy a druhý den pojedu zas. Byl to fantastický koncert a ohromný zážitek. Splnilo to a předčilo veškerá moje očekávání a bylo to nejlepší ukončení mojí letošní koncertní sezóny jaké jsem si mohla přát. 3D je bůh a až bude možnost tak je chci vidět znova.